Od počátku po současnost

1853 – Počátky kovárenství

Na podzim roku 1853 zahájil zakladatel kopřivnické automobilky Ignác Šustala výstavbu první kovářské dílny z nepálených cihel o ploše asi 400 metrů čtverečních, v níž byly umístěny 4 kovářské výhně, později 6 až 8. Zde se prováděly také zámečnické práce související s tehdejší výrobou bryček a kočárů. O bezpečnosti práce se nedalo téměř hovořit, dílna byla obestavěna kůlnami, seníkem a stodolami. Proto také v roce 1870 kovárna vyhořela a výroba byla přeřazena do objektů nových.

1887 – Kočárová výroba

V následujícím období nastal rychlý rozvoj kovárny, dílna měla 28 ohnišť, k nimž se vzduch přiváděl podzemním kanálem a také parní kladivo. Byla tu i dílna na natahování obručí na dřevěná kola, což prováděl kovář Josef Halva. V roce 1887 byla vystavěna „vagónová“ továrna pro volné kování velkých výkovků na parních bucharech. Počet kvalifikovaných kovářů stoupl na více než 100 bez pomocníků a učňů.

1897–1919 – Rozvoj automobilového průmyslu

Rozvoj techniky ve světě, zejména v dopravě se odrazil i v Kopřivnici. Kočáry přestaly být v módě a v roce 1897 byl zkonstruován a vyroben v Kopřivnici první automobil se spalovacím motorem na území Rakousko – Uherska. Byl nazván Präsident. Na jeho základě byly stavěny další a další typy a s postupně klesající výrobou kočárů se začala rozvíjet výroba automobilů. Továrna se dále rozšířila. Výroba výkovků pro automobily kladla stále větší nároky na kvalifikované kováře. Kovárenské provozy byly postupně rekonstruovány a vybaveny modernějšími stroji.

V kovárně byla na počátku 20. století zřízena i první slévárna na mosaz, která v této dílně nakonec zůstala, protože byla postavena nová kovárenská hala o výměře 3400 čtverečních metrů. Měla 110 kovářských výhní, 11 parních kladiv a bucharů a přibyl nový hydraulický lis o výkonu 1200 tun pro lisování silných plechů na vagónové podvozky. Roku 1907 byla postavena lisovna, v níž bylo 5 lisů na matkové šrouby, 5 lisů na součástky, 5 kovacích bucharů, 3 pérové buchary, 1 velké nůžky na přistřihování materiálu a velká pec s komínem na ohřev materiálu pro lisy. Později byla postavena další pec.

1919 – 1938 – Mezi válkami

Nová automobilka postavená v roce 1921 byla začleněna do koncernu Ringhoffer. Úspěšné zavedení výroby nových typů malých osobních automobilů na trhu umožňovalo další modernizaci. Výroba osobních automobilů vytlačila výrobu kočárů. Od roku 1920 se již objevila vozidla se značkou TATRA. Produkce vagónky byla veliká. Základní součásti všech slavných typů vozidel (T 11, T 12, T 57, T 114, T111) prošly rukama našich kovářů.

V roce 1927 došlo k rozvoji technologie klasického výronkového zápustkového kování, neboť došlo k instalaci tzv. malé baterie padacích bucharů 800 kg, 500 kg, 450 kg. V roce 1929 byly tyto stroje doplněny excentrickými lisy pro ostřih výronků. Těmito investicemi byl prakticky dovršen rozvoj kovárny až do německé okupace v roce 1938.

1939– 1945 – Válečná léta

Válečná léta znamenala další pokrok v rozvoji zápustkového kování. V roce 1942 byl nově instalován nejmohutnější zápustkový buchar, protiběžné kladivo od firmy Beche. Tento zápustkový buchar zcela nového principu umožňoval kování rozměrově velkých výkovků. O rok později, tedy v roce 1943 byl v těsné blízkosti postaven obyčejný parní zápustkový buchar od firmy Banning o váze beranu 3000 kg. Tím bylo možno při jednom ohřevu na jednom stroji a zápustce vykovat složité tvary. V letech 1942 a 1943 byly dodány ještě dva stroje pro postupové zápustkové kování typu Banning, a to 2000 kg a 500 kg. Tím začala nová technologická etapa, která byla dále postupně zdokonalována až ke dnešní úrovni.

1946–1956 – Poválečná léta

Léta po ukončení druhé světové války byla bohatá nejen na události politicko-společenské, ale i na události týkající se rozvoje kovárny. Hospodářství potřebovalo po válce těžké nákladní automobily i vagóny pro obnovení přepravní sítě. Tato rostoucí výroba nemohla být plně pokryta kapacitami stávající kovárny. Po válce měla kovárna nedostatek výchozích surovin pro výkovky, nedostatek zaměstnanců, chyběly byty, vázla doprava. Výhodou kovárny bylo, že stejně jako ostatní části závodu, nebyla válkou poškozena a bylo možné využívat stávající strojní park.

1957 – 1992 – Nová kovárna

Rozhodnutím vlády ČSR byla v roce 1957 zahájena výstavba nové, moderní, vysoce kapacitní kovárny. I přes potíže s vlastní stavbou a jejími dodavateli, byla nová kovárna dána do zkušebního provozu v roce 1960. Během dalších let byly pak dokončeny příjezdové komunikace, pomocné provozy a okolí. V té době pracovalo v kovárně asi tisíc zaměstnanců a byl vytvořen předpoklad pro rozběh výroby vozidel řady T138 a T813.

Provoz byl vybaven progresivním způsobem dělení materiálu, a to stříháním za tepla a za studena na nůžkách Pels. Lépe bylo uplatněno postupové kování na bucharech. Kování bylo sloučeno do bucharové lodi. Byla postavena maxilisová loď jako samostatná loď spolu s horizontálními kovacími stroji (HKS). Do technologie operace bylo zapracováno tepelné zpracování, které rozhoduje o kvalitě dynamicky namáhaných dílů. Kalírna byla vybavena průběžnými pecemi pro normalizační žíhání a zušlechťování. Byla postavena hala na výrobu zápustek, které se vyráběly pomocí klasických metod.

1992 – 2002 Vznik komerční společnosti

V roce 1992 prochází automobilka Tatra obdobím privatizace a prostřednictvím kupónové formy je státní vlastnictví převedeno do vlastnictví akcionářů. Změněné podnikatelské prostředí přináší zásadní organizační změny. V roce 1994 je přijato rozhodnutí o změně struktury firmy a v roce 1995 založeno osm dceřiných společností, ustavených z dřívějších provozů a závodů. Díky vysoké technické a technologické vyspělosti začíná kovárna podnikat na zahraničním i domácím trhu. Postupně mění své základní strategické zaměření a z kovárny zaměřené výlučně na výrobky pro automobily Tatra se transformuje na komerční, zákaznicky orientovanou kovárnu. Pro tuto strategii přijímá technická, technologická i organizační opatření. Zavádí a certifikuje systém jakosti, nejdříve podle normy ČSN EN ISO 9002, ten pak rozšiřuje o požadavky VDA6.1. Kovárna TATRA zavádí moderní výpočetní techniku včetně základního informačního systému. Modernizuje konstrukční přístupy s použitím 3D programů a simulace tváření, zapojuje se do internetové sítě a digitálního přenosu dat. Modernizuje, zkracuje a zlevňuje výrobu nářadí a zápustek na obráběcích CNC centrech.

2002 – dnes

V roce 2002 dochází ke změně názvu společnosti z Kovárna TATRA, a.s. na Taforge a.s.. Dnes disponuje kovárna solidním technickým zázemím s komplexním využíváním CAD/ CAM technologie. Konstrukce nářadí je možná ve 2D i 3D řešení SW NX. Složitější technologické úlohy urychluje a pomáhá řešit 3D SWMSC Superforge a 2DMSCSuperform. Oba dva programy byly později začleněny do softwarového řešení Simufact

Produktivní, ale nepružná a provozně nákladná technologie elektrochemického obrábění zápustek byla postupně vytlačena výrobou na CNC obráběcích strojů. Modernizováno bylo také pracoviště navařování zápustek, kde staré agregáty pracující s klasickou elektrodou nahradila nová MIG/MAG technologie. Opravy zápustek navařováním jsou značně rozšířené a vhodně kombinují vložkování zápustek při opravách nářadí.

V roce 2008 modernizovala kovárna svůj informační systém. Ve společnosti úspěšně proběhla implementace komplexního informačního systému Oracle E-Business Suite, který pokrývá všechny činnosti a procesy ve firmě od ekonomicko-správních až po technologické a výrobní.

V současné době je sortiment výrobků značně bohatý a z tradiční automobilové výroby rozšířený o komponenty dopravní, zemědělské a z oblasti stavební techniky. Taforge zákazníkům nabízí komplexní řešení jejich požadavků od návrhu výkovku, přes výrobu nářadí, výrobu výkovku a jeho tepelné zpracování až po případné třískové opracování.